Referáty, seminárky a další…

Zpět na: Referáty

Taoismus a Tao-te-ťing

Lao-c’ a Tao-te-ťing

Zakladatelem taoismu je muž jménem Lao-c’ a jeho kniha Tao-te-ťing neboli Kniha o Tao (Cestě) a ctnosti.

O jeho životě se dozvídáme pouze z několika legend. Žil mezi léty 570-490 př.n.l. V zápiscích čínského historika S'-ma Čchiena (cca 145-86 př.Kr.) napsané na začátku 2.století př.n.l. je obsažen životopis Lao-c’:

Lao-c’ pocházel z vesnice Kü-čchen v kraji Li, okresu Ku v lenním státě Čou. Jeho rodné jméno Li, osobní jméno Li, mužské Po-jang a čestný posmrtný titul Tan. Byl historikem státního archivu v Čou.

Lao-c’ byl pravděpodobně starším současníkem Konfucia, neboť dále se píše o jejich setkání, kdy ho Konfucius přišel navštívit do starého hlavního města dynastie Čou, když hledal instrukce o obřadech. Lao-c’ Konfuciovi řekl, že hledá slova lidí, kteří se už dávno i s kostmi proměnili na prach, a že by se měl zbavit chtíče, arogance a ctižádosti:

Lidé, o nichž mluvíš, už dávno zpráchnivěli a známe jen jejich slova. Nalezne-li urozený člověk svou dobu, povznese se; nenalezne-li ji, odejde a nechá růst plevel. Slyšel jsem, že dobrý obchodník pečlivě skrývá své poklady, jako by měl v domě bídu; že urozený muž dokonalé ctnosti se navenek jeví jako hlupák. Vzdej se, příteli, své pýchy a svých rozmanitých přání, svých vnějších gest a ctižádostivých plánů. To vše je pro tvé vlastní já bezcenné. Víc ti nemám co říci.

Lao-c’ doporučil Konfuciovi, aby se snažil udržet svět tak jednoduchý, jak jen může být, nesnažil se ho zlepšovat a byl přirozený. Podle S'-ma Čchiena udělala na Konfucia moudrost Lao-c’ nejlepší dojem a porovnával ho s drakem, letícím na větru.

Kchung-c´ odešel a svým žákům řekl: Ptáci – vím, že dovedou létat; ryby – vím, že dovedou plavat; divoké zvíře – vím, že dovede běhat. Ale nechápu, jak dokáže drak létat s větrem a oblaky a vystupovat do nebe. Dnes jsem spatřil Lao-c’ a myslím, že je roven draku.

Když Lao-c’ uviděl, ze stát Čou upadá, rozhodl se odejít, aby mohl strávit svá poslední léta v poklidné samotě. Proto nasedl na vodního buvola a vydal se na západ, k dnešnímu Tibetu. Na hranicích potkal strážce průsmyku, který poznal, že Lao-c’ se chystá odejít do samoty a požádal ho, zda by, než odejde, mohl své učení a myšlenky sepsat. Lao-c’ tedy usedl a napsal knihu známou jako Tao-te-ťing. Pak odešel a už o něm nikdy nikdo neslyšel.

Kniha Tao-te-ťing má podobu filozofické básně, i když označení ťing znamená posvátná kniha, morální kánon. Veršovaná podoba pravděpodobně sloužila k lepšímu zapamatování. Na to, že je východiskem pro jeden ze dvou nejvýznamnějších filozofických směrů ve staré Číně, je to vcelku krátký a strohý text, tvořený převážně aforismy.

Spis o dvou dílech má osmdesát jedna kapitol a něco přes pět tisíc slov. Rozdělení do 81 kapitol má něco společného s magickým číslem 9 značícím úplnost, a pojmenování dvou dílů – Tao-ťing a Te-ťing - souvisí prostě s tím, že první část (37 kapitol) začíná slovem Tao a druhá slovem Te – ctnost. První část podává základní poučky ve filosofické a teoretické oblasti, druhá je jejich aplikací v praxi, neboť ctnost (Te) je právě praktickou součástí Cesty (Tao). Kapitoly jsou krátké, což nebrání v dlouhém přemýšlení o každé z nich.

Jak už jsem napsala, Lao-c’ byl spíše legendární postavou a proto je samozřejmě na místě pochybovat o autorství. Jméno Lao-c’ znamená "starý mistr" nebo "moudrý stařec" a většina lidí, co do toho vidí, má za to, že by se jméno Lao-c’ mělo brát doslova a že Tao-te-ťing pravděpodobně vydal někdo, kdo jej přičítal "moudrému starci. Nebo spíše moudrým starcům, protože při čtení Tao-te-ťingu často narazíme na poněkud rozporuplné pasáže. Tu a tam po sobě následují docela odlišné, nebo dokonce i protiřečící si aforismy prostě proto, že jsou na stejné téma. Z tohoto důvodu je možná lepší chápat Tao-te-ťing jako sbírku rčení se společnou filozofickou myšlenkou než jako knihu jediného autora.

V češtině existuje několik překladů knihy Tao-te-ťing. Obecně se za nejlepší a nejsrozumitelnější považuje překlad Berty Krebsové.

Tao

Tao znamená Cesta, ale už v první kapitole Lao-c’ píše (a pak to taky často opakuje), že tuto Cestu nelze popsat jazykem, tudíž slovy nelze dostatečně interpretovat, co to Tao je.

Tao je věčné a zůstává beze jména.
Jeho jméno neznám. Označuji je jako "tao".

Tao je slovy nepostižitelné, nepojmenovatelné a zároveň nepochopitelné. Tao je prostě věčný nejvyšší princip, který ovládá vše na zemi a vdechuje všemu život. Jako takový princip musí být bezejmenný, protože jakékoli jméno označuje již něco určitého a Tao se skládá ze všech věcí, ale je beztvaré a neohraničené časem. V širším slova smyslu tedy Tao označuje jakýsi nebeský řád či přírodní zákony, podle kterých se člověk má v životě řídit.

"Všechny věci na světě vznikají z bytí a bytí pochází z nebytí." neboli jinými slovy se všechny věci rodí z něčeho a něco se rodí z ničeho, tudíž všechny věci jsou z ničeho. Ono "nic" se vztahuje k Tao, které Lao-c’ srovnává s prázdným prostorem uvnitř nádoby, bez kterého by hlína neměla žádný význam, nebo s okny a dveřmi místnosti, které jsou rovněž tvořeny z ničeho, ale bez nich by nebyl dům použitelný.

Tao nemůžeme poznat a pochopit, ale můžeme si uvědomit jeho přítomnost a podřídit se jeho zákonům. Jak toho dosáhneme?
Ideálem života taoismu je návrat k pravé lidské povaze, která se vyznačuje wu-wej, neznalostí a nežádostivostí.

V čínské kosmologii ovládají cely vesmír dvě protikladné síly: jin a jang. Jang zahrnuje vlastnost světla, tvrdosti a mužskosti, kdežto jin představuje tmu, měkkost a ženskost. Taoismus usiluje o harmonii mezi těmito principy, ale upřednostňuje pasivitu a poddajnost jin.

S tím souvisí zásada wu-wej – nekonání. Taoismus nechává věci, tak jak jsou. Tao na věci nepůsobí, ani se do nich nevměšuje, ale ponechává je jejich vlastnímu vývoji, a tak dosáhne výsledku přirozeně. Následkem toho, vše co je třeba udělat, už je udělané.

Tao je věčné a zůstává bez konání, a přece není nic co by nebylo vykonáno.

Věci se dějí v pravý čas a vyvinou se tak jak mají, pokud je necháme. Člověk se ale většinou příliš snaží jít za určitým cílem a zasahuje, protože vývoj situací často vypadá podivně a špatně. Ale za čas se může ukázat, že všechny podivnosti měli určitý smysl.

Je tedy jasné, že wu-wej neříká abychom "nedělali nic", což by naznačovalo lenost a nedostatek uvažování, ale spíše neholdovat marné snaze a nedělat nic, co by protiřečilo přírodě - dva činy, které podle názoru taoistů vedou jen k pravému opaku zamýšleného výsledku. Nemáme nečině sedět, když se někdo topí a říkat si: "Však ono to nějak dopadne", protože v tu chvíli je na místě pomoc. Jde jen o to být citlivý k okolnostem.

Poddajnost a zároveň síla Taa se ukazuje na příkladu vody:

"Není pod nebesy ničeho
co by bylo slabší a poddajnější než voda.
Zároveň však není tu nic,
co by jí dokázalo odolat."

Moudrost podle Lao-c’ není to samé jako vědění a chytrost. Pravá moudrost spočívá v prázdné mysli, oproštěné od vědění, neboť vědění a poznání je zavádějící.

Na své zpáteční cestě z pohoří Kchun-lun ztratil Žlutý císař temnou perlu Tao. Poslal Vědění, aby ji našlo, ale Vědění to nepochopilo. Poslal Daleké vidění, ale Daleké vidění ji nevidělo. Poslal Výmluvnost, ale ta ji neuměla popsat. Nakonec poslal Prázdnou mysl a Prázdná mysl se vrátila s perlou. (Čuang-c’)

Člověk by se měl umět zastavit a pročistit si mysl, neboť jen tak dokáže být vnímavý k projevům Taa. Všechny vnější zásahy do mysli tomu brání. Čím méně je člověk formován zvenčí a čím méně přijímá věci z tohoto světa, tím lépe žije. Musí se vrátit k jednoduchosti a prostotě jakou mají děti.

Návrat ke kořenům přináší klid a mír. Nalézti mír, znamená naplnit svůj osud. Naplniti svůj osud značí být neměnným. Dosažením neměnnosti bývá nazýváno Osvícením.
Pokud poznal neměnnost, pak je schopen všechna nebezpečí rozpoznat a vyhnout se jim. Je-li tomu tak, pak je schopen vykonávati spravedlnost.Býti spravedlivým znamená býti královský. Býti královský znamená býti nebeský. A býti nebeským znamená býti zajedno s Tao.

Tudíž návratem ke kořenům a naplněním osudu splyneme s Tao. Pokud se vymaníme ze svého osudu, změníme to, co je předurčeno, tudíž nebudeme neměnnými. Vyrovnáním se se svou osobností, a tím pádem i se svým osudem, nalezneme osvícení, soulad s přírodou a vyhneme se konfliktům.
Taoistický mudrc "žije skrytě" v prostotě, spokojený s tím,co má.

Stát

Jako jiné školy myšlení je i taoismus politickou filozofií. Žádný taoistický stát nebyl nikdy založen, ale Tao-te-ťing obsahuje mnoho o tom, jak by takový stát měl vypadat. Jsou to spíše rady vládcům, jak vládnout v souladu s Tao.

Vládce by se měl co nejméně vměšovat do života lidí a ponechat je jejich přirozenosti. Nejlepším typem vládce je ten, kterého si jeho lid ani neuvědomuje a je stavěn dokonce výš, než vládce, kterého všichni milují a ctí. Neměl by se pokoušet lid vzdělávat, protože vzděláním by se zvětšovaly znalosti lidu a znalosti budí touhu. Prostě by se postaral, aby lidé měli dost jídla a mohli žít v míru. Přirozeně by se vyhýbal vyprovokování války nebo tomu, aby se do nějaké připletl, neboť součástí Taa je klid a mír.

Čím víc zákazů a omezení je ve světe, tím chudší bude lid. Čím víc zbraní lidé mají, tím sužovanější bude země. Čím obratnější jsou řemeslníci, tím zhoubnější vynálezy se objeví. Čím víc zákonů bude vydáno, tím víc bude banditů a zlodějů.

Vládce vládne na základě principu wu-wej. Lidé budou jako děti žít v nevinné prostotě:

Jestliže lid neuvidí nic, co by vzrušilo jeho touhou, nebude zmaten. Mudrci vládnou tak, že lidem vyprázdní mysl, naplní žaludek, oslabí vůli a utuží svaly, takže budou bez znalostí a bez tužeb.

Lao-c’ píše, že uvědomit si skutečně Tao je dáno pouze málokterým:

Slyší-li vynikající učenec o tao,
snaží se ze všech sil je následovat.
Slyší-li průměrný vzdělanec mluvit o tao,
občas je zachovává, občas o ně nedbá.
Slyší-li polovzdělanec mluvit o tao,
dá se do hlasitého smíchu.
Kdyby však tao nebylo vysmíváno,
ani by to nemohlo být opravdové tao.

Literatura:

  • Störig, Hans Joachim: Malé dějiny filozofie. Zvon, Praha 1993.
  • Lao-c’: Tao-te-ťing. www ?. překlad Berta Krebsová
  • Lao-c’: Tao-te-ťing. CAD Press, Bratislava 1994.překlad F.H.Richard

webzdarma.cz