Referáty, seminárky a další…

Zpět na: Referáty

Josef Jedlička

České typy aneb Poptávka po našem hrdinovi

(Nakladatelství Franze Kafky. Praha 1992)

Josef Jedlička se narodil v Praze (1927) a zemřel v německém Augsburgu (1990). V Praze absolvoval gymnázium a potom studoval na Filozovické fakultě UK obory estetika a etnografie. V roce 1948 byl však vyloučen ze studia a 50., 60. léta prožil v Litvínově, kde si vystřídal různá zaměstnání - pracoval jako učitel a vychovatel, dělník ale také spolupracoval s televizí, rozhlasem nebo přispíval do literárních časopisů. Od roku 1968 žil v emigraci v Mnichově, kde pracoval jako redaktor rádia Svobodná Evropa. Zůstal zde dvacet let až do pádu komunistického režimu. Jedička se věnoval především literárněvědní práci, ale napsal také dvě beletrie: novelu Kde život je náš v půli se svou poutí (1966) a román Krev není voda (1991).

Ve Svobodné Evropě psal texty pro pořad Časové a nadčasové. Některé pak vyšly v souboru esejů Rozptýleno v čase a prostoru (2000) a České typy aneb Poptávka po našem hrdinovi, kterým předcházelo vydání v časopise Přítomnost.

Kniha České typy obsahuje ironické analýzy typických českých vlastností na základě známých literárních typů. Tedy věnuje se především naší národní povaze, kterou mají čeští literární hrdinové odrážet. (Babička - sklony k idyličnosti, Otec Kondelík - maloměšťáctví)

Literárním typem se rozumí postava, jejíž jedinečné a originální vlastnosti pak shrnují vlastnosti celé skupiny podobných postav (archetyp×stereotyp). Nejznámějšími literárními typy ve světové litertuře jsou Cervantesův Don Quijot (typ snílka, který marně bojuje "s větrnými mlýny", směšný ale šlechetný) nebo Shakespearův Hamlet (typ nerozhodného hrdiny, váhajícím mezi vznešenými ideály a pocitem povinnosti potrestat zlo).

Nejznámějším českým literárním typem je pravděpodobně Švejk, tak jako je "švejkovina" nejčastější charakteristikou naší české povahy. Jedlička píše, že Švejk je především člověk, který chce žít a přežít. Neváží si ničeho, kromě holého života, popřípadně toho, co ho dělá příjemnějším, pohodlnějším a bezpečnějším. Volí vždy tu nejméně riskantní cestu, ignoruje vnější okolnosti, podstatné je neangažovat se s osobním nasazením a starat se jen o své osobní zájmy. Právě proto že mu jde jen o vlastní, holý život vyhovuje tento typ člověka totalitním systémům. - Za to že ho nechají žít je ochotný přistoupit na všechno.

Švejk dělá z velkého nebezpečí nebezpečí malé a komické, což je prý negativní stránka švejkovny, neboť mu není nic svaté, všemu se vysmívá, snižuje, pohrdá. Jedlička tvrdí, že švejkovina jako česká vlatnost se před Švejkem neobjevuje a také dodává, že přestože o sobě mluvíme jako o "národu Švejků", vlastně Švejka nemáme vůbec rádi a nevážíme si ho - narozdíl od průměrného maloměšťáka Kondelíka, kterého sice zapíráme, ale v podstatě je nám sympatický. Prý je v lidské povaze dávat přednost krajnostem před průměrností - raději se budeme chvástat zlem jen když je vyjímečné, než všedností.

Prameny:

  • Slovník české prózy 1945-1944. Sfinga, Ostrava 1994.
  • Slovník českých spisovatelů. Libri, Praha 2000.
  • www.ipetrov.cz