Referáty, seminárky a další…

Zpět na: Referáty

Francis Scott Fitzgerald

Francis Scott Fitzgerald Narodil se 24.září 1896 v St.Paulu, ve státě Minnesota na severu Středozápadu. Poté, co v roce hospodářské krize 1897 zkrachuje otcův malý podnik s proutěným zbožím a on o deset let později ztratí i své zaměstnání jako zástupce jedné továrny na mýdlo, žije jeho rodina především z majetku zámožné babičky. Jedenáctiletý Scott prožíval společenský pokles rodiny jako šok. Modlil se, aby nemuseli všichni do chudobince.

Díky tomu se stává nejistým a arogantním vůči vrstevníkům a neoblíbený ve všech kruzích mladých lidí, v nichž se pohybuje - od školy přes prázdninové tábory až po univerzitu. Velice mu záleží na tom, aby uspěl - aby se ostatním alespoň vyrovnal, ale raději aby je přetrumfl - uplatňuje ale špatné prostředky: všude se naparuje a blýská znalostmi, které nemá. Na přání rodičů přestoupí z renomované akademie v St.Paulu na katolickou Newman School, pár kilometrů od centra Manhattanu, od čehož si rodiče slibují pozitivní vliv na jeho chuť do učení. Rozhodně se tu rozvíjí jeho sklon k psaní. Ale i když například píše spolužákům slohové úkoly, je od samého počátku ve škole neoblíbený. Nepříjemnosti se svými spolužáky a kamarády později Fitzgerald popsal s ironizujícím nadhledem v cyklu povídek, jejichž hlavním hrdinou je Basil.

Tyto špatné zkušenosti ve styku se spolužáky se opakují i při studiu na Princetonu a to i přestože finanční otázka společenské rovnoprávnosti je vyřešena díky dědictví po babičce. Scott se na univerzitě zrovna nepředřel. Kritizoval suchý a nudný styl učení některých lektorů. U jednoho obzvlášť neoblíbeného si poznamenal: "Tenhle chlap je příšerný. Teď tady sedím, k smrti unuděný, a poslouchám, jak on cupuje anglickou poezii…říká se, že to jeho vinou zanechává tolik studentů studia angličtiny jak oboru." Scott se chová laxně až provokativně. Když je jednou napomenut za pozdní příchod odpoví: "Pane, je absurdní ode mne očekávat, že budu přesný. Já jsem génius!" Přesto že je možná génius jeho výsledky rozhodně nestačí ani na závěrečnou zkoušku a od tohoto předem jasného neúspěchu ho zachraňuje vstup do armády. Zatímco spousta jeho kamarádů se dobrovolně hlásila do armády většinou kvůli svému smyslu pro povinnost nebo touze po dobrodružství, on svou motivaci popsal v dopisu matce chladně: "Pokud jde o armádu nemluvme o tragédii ani o hrdinství, obojí je mi stejně protivné. Přistoupil jsem k této věci chladnokrevně, ne kvůli nějakému Obětuj syna za vlast…prostě jsem se k tomu rozhodl, - především ze společenských důvodů."

První světová válka byla určující událostí jeho generace. Tzv. ztracená generace prozaiků, básníků a dramatiků z počátku století ve své tvorbě vyjadřovala pocity vojáků, kteří se vrátili z války a nalezli rozložený svět plný zbohatlíků, v němž pro ně najednou nebylo místo. Fitzgerald byl jejím významným představitelem, a to přestože nakonec do Evropy vůbec neodjel a válka jako taková ho vlastně nezajímala. Dokázal však perfektně vystihnout ducha své doby, kterou on sám nazývá "jazzovým věkem". Poválečná léta se nesla ve znamení nekonečných zábav, večírků, a utrácení peněz a on je prožil se svou životní láskou Zeldou.

Seznámil se s ní na plese v country clubu v Albamě, kde se dostal do výcvikového táboru. Zelda Sayreová byla osmnáctiletá krasavice, která právě vyšla ze střední školy a mnoho chlapců ve městě se jí dvořilo. Scott na ni ale udělá dojem. Denně jí volal a brzy v něm uzrálo rozhodnutí se s ní oženit. Nechtěl ale před bohatou dcerou alabamského soudce vypadat jako chudák a tak se vydává do New Yorku vydělat nějaké peníze jako reportér. "Bylo mi právě dvaadvacet, válka skončila a já jsem chtěl přes den sledovat vrahy a v noci psát povídky. V novinách mě však nepotřebovali. Jen pohlédli na mé jméno na vizitce a už se definitivně a neodvolatelně rozhodli, že se na reportéra nehodím." Místo toho jde do reklamní agentury a vyrábí slogany. V noci píše povídky, ale nikdo je nechi. "Sto dvaadvacet odmítnutí jsem si vylepil v pokoji jako tapetu." Do toho všeho navíc Zelda zruší zasnoubení a on se jí rozhodne získat zpět tím, že se stane slavným. Opouští agenturu a začne přepracovávat svůj román Romantičtí egoisté, který začal psát už někdy na univerzitě. Román vychází pod novým titulem Na prahu ráje (1920 - The Side of Paradise) a má značný úspěch. Zelda přehodnotí své stanovisko a v dubnu 1920 se mladý pár nechává v New Yorku oddat. O rok později se jim narodí dcerka Francis, které se přezdívalo Scottie.

Jejich vztah byl vášnivý a pro všechny to byl vysněný pár. Někteří přátele ale Zeldě vyčítali, že svou divokou povahou Scotta ničí - je prý sobecká, chtivá zábavy a v podstatě jen díky ní Scott propadá alkoholismu. Scott je sice výstřední a neodpovědný, ale ona je ještě horší, protože ho k té neodpovědnosti provokuje. Nemůže se kvůli ní soustředit na práci - když pobíhá doma, rozptyluje ho, a když jde sama na nějaký večírek, užírá se Fitzgerald žárlivostí. Přesto je její osobou naprosto okouzlený a stává se mu modelem pro všechny ženské postavy. Sám to přiznal v jednom rozhovoru: "S hrdinkou svých románů jsem se vlastně oženil."

Jejich způsob života byl finančně velmi náročný - neustále se stěhovali, měli stále vyšší nároky a zvyšovala se i spotřeba alkoholu jakožto stimulačního prostředku. Hlavním zdrojem obživy byly povídky psané pod tlakem pro různé časopisy (přes 160), které je měli udržet nad vodou do vydání dalšího románu. Většinu života se utápěli v dluzích, protože Scott vybíral zálohy na ještě nenapsané povídky a romány. Kupodivu mu to procházelo, protože vydavatelé měli velkou důvěru v jeho talent.

Dva roky po jeho prvním románu vychází další - Krásní a prokletí (1922-The Beutiful and Damned) a Fitzgeraldovi odjíždí na francouzskou Riviéru, kde Scott začíná pracovat na svém největším a kritiky nejoceňovanějším díle - Velký Gatsby (1925 - The Great Gatsby).
Jeho hrdinou je Jay Gatsby, který je posedlý láskou k ženě Daisy. Ta ho jako mladíka odmítla, údajně pro jeho chudobu a vzala si úspěšného obchodníka Toma. Gatsby si vybájí jinou a lepší minulost, kde figuruje vznešený původ a vysokoškolské studium na Oxfordu (ve skutečnosti se jmenuje Jim Gatz). Díky nelegálnímu pašování whisky zbohatne a takto patřičně vybaven penězi se pokouší znovu Daisy získat. Ve svém sídle pořádá každý týden okázalé večírky a doufá, že Daisy některý z nich navštíví. Nenavštíví, ale přesto se mu podaří se s ní setkat (díky vypravěči Nickovi, což je její bratranec, a zároveň Gatsbyho soused). Daisy je dojatá jeho věrností a chce manžela opustit. Když se ale jednou všichni pohádají a Gatsby s Daisy jedou autem do jeho sídla, rozrušená Daisy přejede nešťastnou náhodou Myrtle, což je milenka jejího manžela Toma (což netuší). Gatsby vezme vinu na sebe a Tom na něj poštve zoufalého Myrtlina manžela Wilsona, který Gatsbyho zastřelí.

Pár dnů po vydání Gatsbyho se v Paříži poprvé setkává s Ernestem Hemingwayem, se kterým se začne pravidelně stýkat a dopisovat si s ním. Léto pak Fitzgeraldovi a Hemingwayovi stráví spolu na riviéře. Scott o něco mladšího Hemingwaye obdivoval a podporoval a to i přesto, že na něm Hemingway nešetřil kritikou - líčil Fitzgeralda jako opilce, slabocha, hypochondra, blázna, neodpovědného spisovatele, otravu a sexuálně nevyhraněného muže pod pantoflem.

V roce 1934 vyšel další román /poslední dokončený/ - Něžná je noc (1934-Tender is Night) Francis Scott na něm pracoval několik let. Podobně jako ve Velkém Gatsbym i zde jde o svět bohatých, do něhož navíc vstupuje problematika duševní choroby. Hlavním hrdinou je mladý psychiatr Dick Diver. Do románu se promítla Zeldina duševní choroba - schizofrenie - diagnostikovaná o čtyři roky dříve.

V roce 1937 pro hluboké zadlužení u přátel i nervového sanatoria přijal Fitzgerald dobře placenou práci hoolywoodského scénáristy. Čekalo ho zde ovšem velké rozčarování. Mladá generace ho neznala, mnozí jej považovali za neschopného alkoholika, který se nedovedl přizpůsobit zdejším poměrům.
Začal tu psát svůj další román - Poslední magnát (1941 - The Last Tycoon), který nedokončený vyšel až po jeho smrti. Zemřel ve věku 44ti let (21. prosince 1940) na srdeční infarkt v bytě své nové přítelkyně novinářky Sheilah Graham

Se Zeldou se ale nikdy nerozvedl a každý týden jí pilně psal do sanatoria, kde byla již několik let trvale hospitalizována. Zelda jej přežila o osm let - zahynula při požáru v nemocnici.

Romány:

Povídky:

  • soubory: Povídky jazzového věku, Žabci a filozofové (u nás: Takový pěkný pár)
    např. povídky: Diamant velký jako Ritz, Berenika stříhá vlasy, Takový pěkný pár, První máj, Znovu v Babylóně, Ta poslední kráska z jihu

Zfilmovaná díla:

The Great Gatsby:

  • 1926 - r.H.Brennon
  • 1948 - r.E.Nugent
  • 1975 - r.J.Clayton

Tender is The Night:

  • 1961 - r.H.King

The Last Tycoon:

  • 1976 - r.Elia Kazan

webzdarma.cz