Referáty, seminárky a další…

Zpět na: Referáty

Baroko

Název baroka je odvozen od portugalského slova barroco označující orientální perly nepravidelných tvarů. Později se význam tohoto slova rozšířil a pojmenovával něco neobvyklého, podivného. Starší česká literatura má pro baroko název také parukový sloh (pro zálibu vyšších vrstev nosit v této době paruky).

Baroko vznikalo v Itálii již v době vrcholné renesance. Plně se rozvinulo v 16. století a později se rozšířilo do celé Evropy. Baroko můžeme rozdělit na tři fáze. Raný barok prostoupený manýrismem, který se snažil o dokonalost čerpáním ze slavných vzorů a vyzkoušených kompozic, vrcholný barok a pozdní se začínajícím rokokem. Po dobu trvání celého baroka se projevují dva směry. Barok uhlazenější klasicizující, zejména v 18. století ovlivněný vídeňským a francouzským barokem, a dynamizující barok plný pohybu a napětí.

Monumentální barokní stavby se vyznačují především různorodým členěním prostoru. Množství křivek, střídání konvexních a konkávních tvarů mělo vyvolat dojem pohybu hmoty.

Součástí architektury jsou štuky, malba, sochařské doplňky, zlacení a umělé mramory různých barev. Umělé mramory se od pravých liší zvlněným povrchem, souvislou plochou bez spár a není tak studený jako pravý kámen. Cílem bylo vyvolat iluzi autentičnosti.

Další vlastností baroka je smysl pro urbanistické řešení. Vždy přihlíželo na postavení staveb vůči okolnímu prostředí. S klidným svědomím otočí kostel o 90 i více stupňů presbyteriem k západu a boční stranu řeší jako hlavní průčelí.

Jiným typickým barokním zvykem je přísná symetrie. Průčelí domů mají dva shodné portály, z nichž je pouze jeden použitelný a druhý - slepý - mývá většinou okna. I rozmístění oken je souměrné. Tam, kde se okna vzhledem k vnitřku nehodí, se malují shodně se skutečnými okny jako tromu je například v domě U černého vola v Loretánské ulici (č.1). Podle těchto malovaných oken můžeme určit jak vypadala původní okna, i když již byla několikrát vyměňována.

Kromě sezónních loveckých zámečků zůstávají zámky sídlem šlechty na venkovských panstvích. Místnosti na zámcích se specializují pouze na jeden účel - salónky, jídelna, knihovna, obrazárna. Nejvznešebnější bývá první patro. K zámku přiléhal většinou park. Z barokní doby se rozlišují dva typy parků. Francouzský vytváří pravidelně rozvržené ploch oddělené pískovými cestičkami. V jednotlivých odděleních rostly keře a květiny vysázené do všelijakých obrazců. Anglický park napodobuje přirozený stav přírody. V parcích byly budovány vodotrysky, fontány, umělé jeskyně, sochy a aleje. Příkladem barokního parku může být např. Valdštejnská zahrada.

Architektonické prvky se mimo společných liší v jednotlivých období baroka:

Rané baroko

Architektura této doby vyniká především mohutností a rozlehlými komplexy s širokým průčelím. Půdorysy se skládají především z přímek. Průčelí člení vysoké palistry, které přesahují přes dvě až tři podlaží. Orámování oken vrcholí segmentovými a trojúhelnými nástavci, které se zpravidla na jedné fasádě střídají buď podle pater nebo v jednotlivých patrech vždy ob okno (Černínský palác). Štíty, vykíře, okna i portály jsou zakončeny kamennými koulemi a piniovými šiškami. Z boku se ke štítům přidávají volutová křídla. Převažujícím typem kleneb jsou valené klenby s výsečemi. Štuk je těžký, plastický, z ornamentů převládají rouška (šátek), ovocný a květinový feston, okřídlné hlavy baculatých andílků.

Vrcholné baroko

Především v první polovině svého života je dynamické a stavby z tohoto období se zdají byt plné pohybu, vzrušení a napětí, stěny se jakoby prohybují. Změkčující obrys davá budovám dvojdílná masardová střecha pojmenovaná podle svého tvůrce, francouzského architekta Masarda. V klenbách vede placka (čtvercový základ) a pruská klenba (obdélníkový základ). U portálů se volutová křídla obracejí dovnitř nebo do volného prostoru. Portály srůstají s balkóny. V ornamentice se objevuje akant, páska, mřížka a mušle. Barokní gotika - je to směr vrcholného baroka, tvarově se inspirující gotikou, ale komponovaný barokně.

Pražská Loreta

Základ každé lorety tvoří Svatá chýše (casa santa). Je to malý hranatý domek, který napodobuje stavbu, v níž kdysi podle legendy žila P.Maria v palestinském Nazaretu,a kterou přenesli andělé do italského Loreta. Protože se Loreto stalo tehdy významným poutním místem, kopie Svaté chýše se stavěly od 17. století i jinde. Nejčastěji uprostřed prostranství obklopeného ambity s kaplemi nebo v interiérech kostela. Nejstarší česká loreta je v Hájku u Prahy (1623), ale nejznámější je v Praze na Hradčanech.

Pražská Loreta byla postavena v letech 1626 až 1627. Nejdříve byl vybudován základ - Santa casa, jejímž architektem byl Giovanni B. Orsi. Po něm pokračovali ve stavbě Andrea Allio a Silvestre Carlone. Svatá chýše nebo také loretánský domek byl původně pouze malovaný a až v roce 1664 byl obohacen o štukovou výzdobu. V dalších letech kolem ní vyrostl jednopatrový ambit s kaplemi v koutech a uprostřed dokončenými v roce 1740. V roce 1735 nahradil Kilián Ignác Dientzenhofer střední kapli východního křídla kostelem Narození Páně.

Loreta se ve světě proslavila svou zvonkovou hrou. Sestrojil ji v roce 1694 hodinář Petr Naumann a dvacet sedm zvonků ulil Klaudius Fromm z Amsterodamu. Každou hodinu tyto zvonky hrají svojí typickou píseň.