Čtenářský deník

Zpět na: Čtenářský deník

Standhal

Červený a černý

Originální název:Le Rouge et le Noir
Překlad:Otakar Levý
Nakladatelství:Odeon; Praha 1974

Hlavní postavy:

  • Julián Sorel
  • paní de Renal
  • Matylda de La Mole

Obsah:

Dvoudílný román z roku 1830 napsaný na základě novinářské zprávy ze soudní síně. 25-ti letý Antoine Berthet, syn vesnického podkováře, by roku 1827 odsouzen k smrti pro pokus o zastřelení své první milenky v podmínkách podobných Juliánově osudu.

Julián Sorel, syn venkovského tesaře, se nechce se svým osudem smířit a chce překonat své nízké postavení. Přizpůsobí se - skrývá svůj obdiv k Napoleonovi, předstírá zbožnost - chce udělat kariéru pokrytectvím.

Dává se na kněžskou dráhu, umí latinsky nazpaměť celou bibli, přestože je mu celé náboženství směšné. Jeho jediným cílem je vstoupit do třídy vyšší než je jeho. Určí si plán a stále se kontroluje, aby tento plán dodržoval.

První etapou jeho cesty vzhůru je místo soukromého učitele verriérského starosty pana de Renal, kdy dobude lásku jeho ženy. Potom projde školou pokrytectví a šplhounství v kněžském semináři. Díky přetvářce se dostane až do vysoké aristokratické společnosti v Paříži jako tajemník markýze de la Mole.

Julián nenávidí tuto pařížskou společnost, pohrdá jí, chce však stůj co stůj do ní proniknout a vyrovnat se jí. Získání milenky z vysokých kruhů, markýzovy dcery Matyldy je pro něho opět v první řadě vítězstvím ctižádosti.

Když už je skoro u cíle svého pokryteckého snažení (Matylda s ním čeká dítě a markýz mu chtě nechtě zajistil kariéru a souhlasí se sňatkem), překazí Juliánovi dosažení cíle udavačský dopis paní de Renal, který ji nadiktoval zpovědník. Julián se jí pokusí zavraždit, při soudním procesu vmetá porotcům hrdě do tváře opovržení jejich společností. Odmítá milost, je odsouzen k smrti a popraven.

Páni porotci, obava abych neupadl v opovržení, jemuž, jak jsem se domníval, bych mohl vzdorovat i v okamžiku smrti, mě nutí, abych se ujal slova. Pánové, nemám čest náležet k vaší společenské třídě, vidíte ve mně selského synka, který se vzbouřil proti nepřízni osudu. (…)
Nedělám si naděje; čeká mě smrt. Bude spravedlivá. Ukládal jsem o život ženy, která je hodna vší úcty, vší vážnosti. Paní de Renal mi byla takřka matkou. Můj zločin je ohavný a spáchal jsem jej po předchozím uvážení. Zasluhuji tedy smrt, páni porotci. Ale i kdybych byl méně vinen, vidím zde lidi, kteří nebudou dbát na to, že by mé mládí mohlo zasloužit slitování. Budou ve mně chtít potrestat a navždy zastrašit ty mladé lidi, kteří se narodili v nižší společenské vrstvě, a třebaže sklíčení chudobou, byli tak šťastni, že si mohli osvojit dobré vychování, a jsou tak smělí, že se odvažují do kruhů, jež boháči s pýchou nazývají dobrou společností.

Standhal (1783-1842)

  • (vl.jm. Henri Beyle)
  • Francouz, přechod mezi romantismem a realismem
  • román: Kartouza parmská

webzdarma.cz