Čtenářský deník

Zpět na: Čtenářský deník

Rudolf Křesťan

Podkovaná blecha

Nakladatelství:Andrej Šťastný; Praha 2002

Obsah:

Sbírka 100 fejetonů z let 1999-2002. Většina je jich z Týdeníku Televize, dále pak z vysílání Českého Rozhlasu, a příležitostné fejetony z Mladé fronty Dnes, Nedělních novin a dalších.

Knihu ilustrovala autorova manželka a akademická malířka Magda Křesťanová.

"Podkova je tradičním symbolem štěstí. V městečku, kde jsem v dětství vyrůstal, nacházel jsem poměrně často odpadlé koňské podkovy. V současnosti v hlavním městě jsem o žádnou už hodně dlouho nezavadil. Svět se mění. Bizarnost velkoměsta mi však nabídla podkovanou blechu – v nově vzniklém muzeu miniatur. A tak jsem o tom napsal fejeton.
Je jedním z těch, které se v této knížce věnují MIZEJÍCÍM SKUTEČNOSTEM. Patří k nim například klesající množství odeslaných telegramů. Ubývání petrolejových lamp. Mizení formanských bičů. Ústup zimních štuclů neboli rukávníků ( Ruka v rukávníku ). V knížce jsou souběžně i zmínky o SKUTEČNOSTECH NOVÝCH. Ty si také zasloužily své fejetony: japonské hranaté melouny ( Jak se vyhranit ), surfování po internetu ( Jak jsem hledal houby ), koláče televizní sledovanosti, vznik příčných prahů na silnicích, nabídky k zakoupení parcely na Měsíci. Do třetice jsem do této sbírky zahrnul vyprávěnky o SKUTEČNOSTECH TRVAJÍCÍCH. K nim patří například šustění bonbónů v divadle ( Chvála zasvěcených ). Mořská nemoc. První sníh. Hledání spolehlivých skrýší pro vánoční dárky ( Potíž jménem skrýš ). Chování řeznického psa. A také opravy stoupaček, tedy jev, kolem něhož jsme se shodli s Markem Ebenem a Tomášem Slámou ve společném rozhlasovém vysílání, že je to jeden z mála fenoménů, který spolehlivě sjednocuje celou naši zemi. R.K."

Jsem vždycky znovu a znovu napjatý, když nějaký debatér v televizní besedě začne svou větu slovy "Abych pravdu řekl…" V tu chvíli očekávám, že bude následovat nějaké pozoruhodné sdělení. Něco zcela zásadního. Překvapivého. Proč jinak by mě dotyčný člověk z obrazovky už předem ujišťoval, že jeho nadcházející slova budou pravdivá?
Nezastírám, že takový slovní předkrm mě zároveň přivádí do určitých rozpaků. Co si mám myslet o tvrzeních, která předcházela dotyčnému ujištění? Znamená to snad, že diskutér do téhle chvíle blafoval? Že švindloval? Že lhal, že fixloval? Že to byla levota a kulišárna? Že mě jako televizního diváka tahal za fusekli?
Dobrá, stalo se, ale po vytroubení avíza "Abych pravdu řekl" vzápětí očekávám, že bude následovat něco neobyčejně významného. Možná dokonce převratného. Proč by jinak metl cestičku svému nadcházejícímu prohlášení. (…)
Výsledek bývá jiný. Co si má člověk pomyslet, když pak z obrazovky slyší od debatujících politiků:
"Abych pravdu řekl, blíží se druhé pololetí."
Případně:
"Abych pravdu řekl, narodil jsem se v Hradci Králové."
Nebo:
"Abych pravdu řekl, z Prahy do Brna vede dálnice."
Taková tvrzení jsou výsledně nicotná. Diskutéři se k nim uchylují zřejmě proto, že povaha takových pravd je pak v diskusi nenapadnutelná.
I když…
S tím tvrzením o dálnici to zase tak jednoznačné není. Ona totiž zároveň vede také z Brna do Prahy, abych pravdu řekl.
(Abych pravdu řekl)

Rudolf Křesťan (1943)

  • redaktor Týdeníku Televize
  • další sbírky fejetonů: Myš v 11.patře, Slepičí krok, Kočky v patách, Co láká poškoláka, Jak se do lesa volá, Jak jsem si užil, Pozor, hodný pes!, Nebuď labuť!
  • výběr nejúspěšnějších fejetonů v knize Výlov mého rybníka

webzdarma.cz