Čtenářský deník

Zpět na: Čtenářský deník

Roald Dahl

Karlík a továrna na čokoládu

Originální název:Charlie and Chocolate Factory
Překlad:Jaroslav Kořán, Pavel Šrut
Nakladatelství:Winston Smith; Praha 1992

Hlavní postavy:

  • Karlík Bucket
  • dědeček Pepa
  • Willy Wonka - majitel továrny na čokoládu
  • August Gdoule, Veruka Saltini, Fialka Garderóbová, Miky Telekuk
  • Umpa-Lumpové - africký trpasličí kmen, který se může utlouct po kakaových bobech a proto přijali Wonkovu nabídku a rozhodli se pracovat v jeho továrně

Obsah:

Fantazijní příběh z roku 1964, k němuž Dahl napsal v r.1973 pokračování - Karlík a velký skleněný výtah.

Malý Karlík žije s rodiči a čtyřmi prarodiči v domečku, kam se steží vejdou. Jejich jídelníček se skládá pouze z variací na zelí a Karlík každý den toužebně nasává vůni čokolády, která se line z obrovské továrny na čokoládu.

A nebyla to jen tak ledajaká obrovská továrna na čokoládu. Byla největší a nejslavnější na celém světě! Byla to WONKOVA ČOKOLÁDOVNA, patřící jistému panu Willymu Wonkovi, největšímu vynálezci čokoládových dobrot, jaký se kdy narodil.

Karlíkův dědeček Pepa vypráví Karlíkovi o panu Wonkovi - jak jednoho dne továrnu zavřel, protože mezi dělníky byla spousta špiónů z konkurenčních čokoládoven, a až po několika měsících se náhle v továrně začalo znovu vyrábět, přestože do továrny žádní dělnící nechodily.

Pak Willy Wonka náhle vydá prohlášení:

Já, Willy Wonka, jsem se rozhodl, že pěti dětem (…) umožním návštěvu své čokoládovny. Těchto pět šťastných provedu osobně celou továrnou a ukáži jim všechna tajemství a kouzla výroby. (…) Nechal jsem vytisknout na zlatý papír pět Zlatých kupónů a těchto pět Zlatých kupónů jsem ukryl pod pět docela obyčejných obalů pěti docela obyčejných čokolád. (…) Pět šťastných nálezců těchto pěti Zlatých kupónů bude jedinými smrtelníky, jimž bude dovoleno navštívit moji továrnu a prohlédnout si, jak to nyní uvnitř vypadá!

Celá Karlíkova rodina by Zlatý kupón Karlíkovi přála, ale Karlík dostává jen jednu čokoládu za rok - k narozeninám.

První kupón najde tlustý hltoun August Gdoule a druhý rozmazlená holčička Veruka, jejíž tatínek skoupil kila Wonkovy čokolády, protože Veruka si dupla a za každou cenu chtěla Zlaatý kupón mít. Třetí kupón objeví přebornice ve žvýkání Fialka Garderóbová, která neustále mele pusou a přežvykuje. Čtvrtým nálezcem je televizní maniak Miky Telekuk.

Copak se dneska všechny děti chovají jako tahle fakáňata, co tu o nich slyšíme?

Zbyvá nalézt už jen jeden kupón, ale Karlík už ztratil naději - jeho narozeninová čokoláda kupón neobsahovala a nebyl ani v čokoládě, na kterou mu dědeček dal svůj jediný uškudlený deseticent.

Rodina Bucketových začíná třít nouzi - pana Bucketa, Karlíkova tatínka, vyhodí z práce, nemají co jíst a venku řádí tuhá zima. Pak se ale stane zázrak a podviživený Karlík najde ve sněhu dolar a utíká si koupit hned dvě Wonkovy čokolády, aby se pořádně zasytil. Ve druhé čokoládě pak šťastný Karlík najde poslední, pátý Zlatý kupón.

V určený den se kromě davu zvědavců dostaví pět dětí a jejich rodičů před zamčenou bránu Wonkovy čokoládovny. Karlíka doprovází jeho dědeček Pepa.

Konečně se objeví pan Willy Wonka a zavede je do své továrny. Svou pouť skrz továrnu začínají ve velkém čokoládovém sálu - srdci celé továrny.

Hleděli do kouzelného údolí. Po obou jeho úbočích se táhly zelené louky a po jeho dně se valila mohutná hnědá řeka. Navíc byl uprostřed řeky ohromný vodopád - strmá skála, přes kterou se voda lámala a přepadala v jednolitém proudu, aby se pak dole roztříštila v kypícím, kolotavém víru bublin a pěny.
Podél říčních břehů rostly malebné stromy a keře smuteční vrby a olše a vysoké chundele rododenrónů s růžovými, červenými a bledě fialovými květy. Na loukách kvetly tisíce blatouchů.

A všechno v tom kouzelném údolí je k jídlu - vyrobené z různých cukrovinek.

Pan Wonka skupinu provází skrz svou továrnu a prozradí jim, že teď zde místo dělníku pracují malí Umpa-Lumpové. Při prohlídce postupně děti odpadávají - podlehnou v továrně svým vášním a neřestem -, až zbyde jen Karlík a jeho dědeček.

"Ty že jste dočista poslední, kdo nám tu zbyl?" stavěl se překvapeným pan Wonka.
"Ano, já." zašeptal Karlík. "Já jsem poslední."
A pan Wonka zničehonic vybuchl radostí. "Ale milý chlapče," jásal, "to znamená, že jsi vyhrál."

"Milý chlapče, rozhodl jsem se, že ti svou továrnu daruji. Až budeš dost velký, abys ji mohl řídit sám, bude továrna tvoje."

"Poslyšte," řekl pan Wonka, "jsem starý člověk. (…) A věčně tady nebudu. Sám žádné děti nemám, vůbec žádnou rodinu. Kdo bude továrnu řídit až zestárnu ještě víc a sám na to stačit nebudu? Někdo se o ni musí postarat. (…)
Nestojím o nikoho dospělého. Dospělý člověk by mě neposlouchal. (…) Všechno by chtěl dělat po svém. Proto potřebuji dítě. Potřebuji hodné a citlivé dítě, takové, kterému mohu svěřit všechna vzácná tajemství výroby cukrovinek - dokud jsem ještě naživu. (…) Rozhodl jsem se, že pozvu do továrny pět dětí a to, ve kterém najdu během dne největší zalíbení, to že vyhraje.

A tak se Karlík a celá jeho rodina přestěhuje do čokoládové továrny, aby ji jednoho dne mohl Karlík řídit.

Roald Dahl (1916 - 1990)

  • anglický spisovatel
  • knihy pro děti: Gremlinové, Jakub a veliká broskev, Magický prst

webzdarma.cz