Čtenářský deník

Zpět na: Čtenářský deník

Ota Pavel

Smrt krásných srnců, Jak jsem potkal ryby

Nakladatelství:Olympia; Praha 1981

Hlavní postavy:

  • Leo Popper - Pavlův otec
  • Hugo, Jirka - bratři
  • Karel Prošek

Obsah:

Sbírky vzpomínkových povídek, které zachycují autorovo rodinné prostředí a jejichž ústřední postavou je autorův tatínek (přesněji řečeno především Smrt krásných srnců.)

Pavlův tatínek je nejprve představen jako mladý úspěšný muž na vrcholu slávy, kdy jako obchodní cestující u švédské firmy Elektrolux se dokonce stal mistrem světa v počtu prodaných vysavačů a ledniček. (Nejdražší ve střední Evropě, Ve službách Švédska)

Za války musí odejít dva ze tří synů do koncentráku, neboť tatínek byl žid. Tatínek se však vydá přes přísné zákazy opatřit pro ně maso, aby se jeho synové dostatečně najedli "do zásoby". S pomocí "strejdy" Proška, krále pytláků, a jeho vlčáka Holana loví srnce. (Smrt krásných srnců)

Jirka se vrátil z Mathausenu a měl čtyřicet kilo a půl roku umíral od hladu a utrpení, než začal znovu žít. (…): "Možná že ten srnec mi zachránil zrovna život. Možná že ty poslední kusy pořádného masa mi vystačili akorát do konce."

Pak musí do koncentráku i sám tatínek, ale poslední noc před odchodem ještě vyloví vlastní rybník, který mu Němci na začátku okupace zabrali. (Kapři pro wehrmacht).

Kniha Jak jsem potkal ryby ukazuje především krásu přírody a kouzlo rybolovu. Pavlova rybářská vášeň mu byla klíčem k různým dobrodružstvím, ale především k poznání přírody.

Příběhy se pohybují na rozhraní komického a tragického. O tragických skutečnostech autor informuje jakoby mimochodem, čímž se jejich tragika umocňuje.

Vrátil jsem se a našel jsem maminku pořád u těch hříbků. Ruce měla zabořené v hromadě hřibů a po tváři jí tekly slzy.
"Proč pláčeš maminko?"
"Když je hodně hub, bude válka!"
"To je pověra, maminko."
"Říkala to teta Karolína. Před první světovou válkou prý taky takhle rostly. Tisíce bílých hřibů. A pak byla bída a nouze."
Příští rok nás zabrali Němci.

Některé povídky se dočkali filmového zpracování: Zlatí úhoři (1979) a Smrt krásných srnců (1986) v režii Karla Kachyni. Kapři pro wehrmacht (1975) - K. Smyzcek.

Člověk může říct, že slunce je často velký žlutý prášek od nebeských psychiatrů a podává se, aby se zahnal smutek a nastala nálada. Slunce je někdy lepší než švýcarský prášek Novéril anebo americký Aventyl HCI. Slunce je také žlutý froté ručník, který nás sám utře, a jak fén, který nás vysouší. Slunce nám také skočí do srdce a ohřeje nám ho, když ho máme studené jako psí čumák.

Ota Pavel (1930 - 1973)

  • vl. jménem Ota Popper
  • sportovní novinář
  • Plná bedna šampaňského, Dukla mezi mrakodrapy, Syn celerového krále