Čtenářský deník

Zpět na: Čtenářský deník

Milan Kundera

Žert

Nakladatelství:?

Hlavní postavy:

  • Ludvík Jahn
  • Pavel Zemánek
  • Helena Zemánková
  • Jaroslav Kostka - Ludvíkův starý známý, hráli spolu v cimbálové kapele
  • Lucie Šebetková - Ludvíkova láska z dob, kdy byl v Ostravě na vojně jméno postavy

Obsah:

Román má široce rozvinutý děj s retrospektivním vyprávěním a na zajímavosti mu přidává vyprávění z pohledu tří osob - Ludvíka, Heleny a Kostky. Odehrává se v období Československa v letech po únoru 1948.

Ludvík Jahna Pavel Zemánek se spolu seznámili již na vysoké škole. Představují však protiklady. Ludvík je kritický a především má ironický nadhled na dění okolo sebe, zatímco Pavel je přizpůsobivý a dokáže se prosadit.

Zprvu je spojuje společné působení ve straně, záliba ve folklóru. Pak však z žertu napíše pohled své přítelkyni Markétě na stranické školení:

Optimismus je opium lidstva. Ať žije Trockij.

Přičiněním Pavla musí odejít z komunistické strany a ze školy. Je poslán do Ostravu na vojnu k černým baronům jakožto nepřítel komunismu. Zde se seznámí s dívkou Lucií, avšak kvůli jeho přílišnému naléhání dívka neznámo kam uteče.

Po letech se seznámí s Helenou. Když zjistí, že je manželkou Pavla, ke kterému stále cítí obrovskou nenávist, vymyslí plán. Odjíždí do svého rodného městečka a tam Helenu svede. V tomto městečku se záhy na folklórních oslavách "Jízdy králů" setkávají všichni hlavní aktéři příběhu - Kostka objasňuje Ludvíkovi svůj vztah k Lucii, Pavel přijíždí se svou krásnou a mladou milenkou. Když Ludvík zjistí, že zneuctění jeho ženy Pavlovi vlastně nevadí, protože už spolu dlouhá léta nežijí, Ludvík okamžitě ztrácí jakýkoli sebemenší zájem o Helenu, která mu nyní již nemůže sloužit jako nástroj pomsty. Helena se ze zoufalství chce zabít, avšak omylem místo analgetik sní projímadla a trapně končí na záchodě.

Poražený Ludvík nakonec požádá Kostku, aby si s nimi mohl zahrát v kapele. Kniha končí Kostkovým infarktem a jeho odvozem do nemocnice.

Ani vy, Ludvíku, neumíte odpouštět. Stále si pamatujete plenární schůzi, na které zvedli všichni jednomyslně proti vám ruku a souhlasili s tím, aby byl zničen váš život. Vy jste jim to neodpustil. Nejenom jim jako jednotlivým osobám. Bylo jich tam asi sto a to už je množství, které se může stát jakýmsi malým modelem lidstva. Vy jste to nikdy neodpustil lidstvu. Vy mu od té doby nedůvěřujete a cítíte k němu zášť. Dovedu vás pochopit, ale to nic nemění na tom, že taková obecná zášť k lidem je strašná a hříšná. Stala se vaším prokletím. Protože žít ve světě, v němž není nikomu odpuštěno, kde jsou všichni nevykupitelní, to je totéž jako žít v pekle. Vy žijete v pekle, Ludvíku, a já vás lituji.

Milan Kundera (1929)

  • básník, prozaik, esejista, překladatel
  • v roce 1979 zbaven čs.občanství, nyní žije ve Francii, píše pouze francouzsky (není nakloněn překladům svých děl do češtiny)
  • dílo: Směšné lásky, Nesnesitelná lehkost bytí, Nesmrtelnost, Valčík na rozloučenou