Čtenářský deník

Zpět na: Čtenářský deník

Karel Čapek

Válka s Mloky

Nakladatelství:Státní nakladatelství krásné literatury a umění; Praha 1965

Hlavní postavy:

  • Mloci
  • kapitán J.van Toch
  • G.H.Bondy
  • pan Povondra

Obsah:

Satirická alegorie - fejetonní utopický román.

Kapitán van Toch objeví na jednom ostrově v nenavštěvované zátoce podivuhodná zvířata - mloky (tapa-boys). Zjistí, že mloci jsou velmi učenliví, dokonce se naučí i mluvit. Kapitán má nápad jak mloky využít pro lov perel.

Navštíví svého krajana pana Bondyho a předloží mu svůj plán. Bondy souhlasí, i když kapitána považuje za blázna a snílka. Kapitán rozváží mloky po světě a za nalezené perly jim dává nože a harpuny, aby se mohli úspěšně bránit proti žralokům, jejich hlavním nepřátelům. Mloci se rychle šíří po celém světě a po kapitánově smrti založí Bondy obrovský Salamandr Syndicate obchodující s mloky.

Mloci už se nevyužívají jen na lov perel, ale také na stavbu a opravy různých přímořských zařízení. Velkým světovým problémem se začíná jevit rozšiřování pevnin, neboť samozřejmě každý stát vidí možnost získat relativně levně velká území. Mloci jsou využíváni na podřadné práce a je s nimi zacházeno mnohem hůře než s otroky. Velký význam začínají mít mloci také v armádách všech zemí světa. Nejen díky tomu, že jsou to, alespoň z počátku, absolutně loajální vojáci, ale jejich ohromnou výhodou oproti lidským bytostem je enormní schopnost regenerace. Pokud mlok přijde o končetinu, v relativně krátké době mu doroste. Do rukou mloků jsou dávány zbraně a trhaviny. Z počátku, aby zajišťovali bezpečí státu, ale to se později stane osudným pro celé lidstvo … Ozývají se sice hlasy upozorňující na hrozící nebezpečí mločí vzpoury, ale lidská chamtivost tohoto nebezpečí nedbá.

Přemnožení mloci potřebují nové mělčiny, neboť nemohou žít v hlubokém moři ani na pevnině. Výbušninami, které dostali od lidí na stavbu pevnin, začnou pevniny odstřelovat. Lidé jsou nuceni stěhovat do horských oblastí, které měli být dle mloků zaplavovány jako poslední. Ke konci díla, jako by autorův vnitřní hlas promlouval se samotným autorem, přesvědčoval ho, že přeci nemůže nechat lidstvo zahynout. Autor jako by se opravdu nechal přemluvit a lidstvo nakonec nezahyne. Je to díky tomu, že mloci se velice podobají lidem a tak začnou mezi sebou vést, stejně jako kdysi lidé, nesmyslné války. Vzájemně si otráví vodu a vyhynou. Voda se během času vrátí do původního stavu, odstoupí ze zaplavených oblastí, do kterých se lidé postupně vracejí.

Kniha má tři části - v první se popisuje objevení mloků kapitánem van Tochem a jak se postupně rozšiřují po světě. V druhé části se pomocí novinových výstřižků pana Povondry dozvídáme, jak mloci stoupají "po stupních civilizace". Třetí- závěrečná líčí vzpouru a následnou válku s mloky. Odehrává se v neurčitém čase a kritizuje především lidskou zištnost, která může být lidstvu osudná, ale také třeba rasismus a nacionalismus - např. epizoda, kdy jakýsi vědec zjistil, že někteří mloci mají odlišné tělesné vlastnosti - jsou o něco světlejší, kráčí vzpřímeně a mají jiný lebeční index. Který jiný mlok by to mohl být než ten německý - tzv. Nordmolch nebo Nadmlok.

Nesmíte si myslet, že vývoj, který dal vzniknout našemu život, byl jedinou vývojovou možností na této planetě. Nemůžeme vyloučit, že by za příznivých okolností nemohl jiný typ života, řekněme jiný živočišný druh než člověk stát vehiklem kulturního vývoje. Není vyloučeno, že by se za jistých životních podmínek mohly včely nebo mravenci vyvinout ve vysoce inteligentní tvory, jejichž civilizační schopnosti by nebyly nižší než naše.
Kdyby jiný živočišný druh než člověk dosáhl toho stupně, kterému říkáme civilizace, co myslíte: dělal by stejné nesmysly jako lidstvo? Vedl by stejné války? Prodělával by stejné dějinné katastrofy? A jak by jsme se dívali na imperialismus ještěrů, na nacionalismus termitů, na hospodářskou expanzi racků nebo sleďů? Co bychom tomu říkali, kdyby jiný živočišný rod nežli člověk hlásal, že vzhledem k svému vzdělání a počtu má jen on právo na to, aby obsadil celý svět a panoval všemu životu?

Karel Čapek


webzdarma.cz