Čtenářský deník

Zpět na: Čtenářský deník

Eva Fogelman

Svědomí a odvaha
Zachránci Židů za holocaustu

Originální název:Conscience & Courage, Rescuers of Jews During the Holocaust
Překlad:Miloš Veselý
Nakladatelství:Volvox Globator; Praha 2000

Obsah:

Kniha se zabývá lidmi, kteří během holocaustu neuposlechli autoritu a dali v sázku život svůj a své rodiny pro záchranu Židů – jejich společnými rysy, které je přivedli k zachraňování cizích lidí. K nejznámějším zachráncům patří švédský velvyslanec Raoul Wallenberg, německý průmyslník Oskar Schindler či Miep Giesová, známá z deníku Anne Frankové. Kromě těchto je zde spousta obyčejných lidí, které autorka většinou vyhledala a vedla s nimi rozhovory, které ji měli pomoci odhalit jejich motivace.

Příběhy zachránců byly strhující, ale všimla jsem si, že mnohé posluchače zneklidňují. Altruistické chování zachránců vyvádí lidi z rovnováhy, protože zpochybňuje jejich představu sebe samých jako hodných osob. Když naslouchají vyprávění zachránců, nemohou se ubránit, aby si nekladli otázky: Co bych byl udělal já? Byl bych se odvážil postavit se autoritě? Byl bych riskoval život? Životy členů své rodiny?

Po válce nebyly činy zachránců v centru pozornosti a až v 60.letech, kdy začal izraelský Jad Vašem oceňovat zachránce (Nežidé, kteří zachránili Židy) vysazením rohovníku na třídě Spravedlivých a medailí s citátem z Talmudu: Kdokoli zachrání jedinou duši, jako by zachránil celý svět.

V první části knihy (Zachránci) se zabývá procesem uvědomování a přeměny, kterou se nezúčastnění divák mění v zachránce.

Nacisté – a jejich protižidovské zákony a nařízení - již před válkou stavěli mnoho lidí před rozhodnutí mezi osobním přesvědčením a státní politikou. Uvědomění si bezprostředního nebezpečí a pravděpodobnou smrt Židů bylo prvním krokem, aby se člověk stal zachráncem – lidé museli překonat nacistickou propagandu a vlastní pud sebezáchovy. Ti, kteří prošli fází uvědomění, museli ještě dostat vhodnou příležitost k činu.

Dále v této části popisuje každodenní život zachránce, jak se takový člověk vypořádával s nezvyklou situací a jaké vztahy se během záchranné akce utvářeli. Zachránci žili v neustálém strachu z odhalení, jejich zvykem a životním stylem se stala tajemnost, museli být schopni rychle reagovat, improvizovat.

Ve druhé části (Motivace) pojednává o pěti různých motivačních typech, které vyvolali počáteční záchranné úsilí jedince:

  1. morální hledisko – k záchraně Židů lidi přivedly myšlenky či city určované svědomím
  2. judeofilie – lidé, kteří cítili zvláštní vztah k jednotlivým židům nebo spřízněnost se Židy jako celkem
  3. ilegální činnost – lidé motivovaní protinacistickou ideologií se spojovali s jinými lidmi, kteří se proti Třetí říši stavěli politicky
  4. angažovaná profesionálnost – lidé, například lékaři či sociální pracovníci, zastávající funkce, ve kterých pomáhání bylo přirozeným a logickým rozšířením této funkce
  5. děti – pomáhali Židy zachraňovat na příkaz své rodiny

Ukazuje, jak se určité hodnoty zachránců rozvíjeli v jejich dětství, a jak typy rodičovství a rozdíly pohlaví přispívaly ke vzniku zachránce.

V závěru (Poválečná doba) popisuje bolestné poválečné zkušenosti zachránců a jak uchovávání památky jejich činů může zhojit jejich bolest a inspirovat jiné lidi k morálně odvážným činům.

Eva Fogelman

  • sociální psycholožka
  • její otec byl jedním ze zachráněných Židů
  • zakladatelka nadace Jewish Foundation for Christian Rescuers – 1986 (Židovská nadace pro křesťanské zachránce)

webzdarma.cz