Čtenářský deník

Zpět na: Čtenářský deník

Dante Alighieri

Peklo
(Božská komedie)

Originální název:?
Překlad:Vladimír Mikeš
Nakladatelství:Mladá fronta; Praha 1978

Hlavní postavy:

  • Dante
  • Vergilius

Obsah:

Mnou vchází se do trýznivého města,
mnou vchází se do věčné bolesti
mnou vchází se k těm, jež Bůh věčně trestá.

Mnou dal Pán průchod spravedlnosti,
jsem z Boží moci, dílem lásky jdete,
jsem sklenuta nejvyšší moudrostí.

Všecko stvořené přede mnou v tom světě
je od věků, já navždy potrvám.
Zanechte naděje, kdo vstupujete.

(Brána pekla)

Ve věku třiceti pěti let, v roce 1300 na Zelený čtvrtek, zabloudí Dante v temném lese. Vlčice (lakota), pardál (smyslnost) a lev (pýcha) mu nechtějí dovolit vystoupit na pahorek zalitý sluncem. Před pádem do propasti ho zachrání Vergilius, jež byl vyslán Dantovou láskou Beatrice, aby jej provedl Peklem a Očistcem a dovedl ho až k ní do Ráje. Dante byl Vergiliovým obdivovatelem, a proto si ho ve své knize vybral za průvodce.

Peklo je první, nejvíce ceněnou, částí Komedie (přízvisko Božská pochází od Boccaccia), v níž básník realizoval svůj záměr odměnit ve svém díle lidi dobré a lidi špatné odsoudit k nejtěžším trestům. V Pekle potkává především své politické odpůrce, kteří mu předpovídají brzké vyhnání a budoucí vývoj politické scény ve Florencii. Jsou zde ale i Dantovi příbuzní a dokonce i jeho učitel Brunetto Latini, který podle něj zhřešil tím, že dal přednost latině před italštinou - Komedii Dante píše ve florentském nářečí, aby ji rozuměli i prostí lidé.

Jednotlivé kruhy a okruží pekla:
  1. První kruh (Limbus): Zde jsou duše těch, kdo žili ctnostně, ale byli bez pravé víry - tedy bez křtu (např. Ovidius, Lukianos, Homér i Vergilius).
  2. Druhý kruh: Střeží ho Mínos. Vichřice unáší ty, kteří zhřešili smyslností (např. Kleopatra, Lancelot, Tristan, Helena spartská, Semiramis, Francesca a Paolo).
  3. Třetí kruh: Střeží ho Kerberos. Ti, kdo hřešili obžerstvím. Prší na ně špinavý déšť.
  4. Čtvrtý kruh: Střeží ho Pluto. Lakomci a marnotratníci valí proti sobě těžké balvany.
  5. Pátý kruh: V močálu Styx trpí prchlivci.
  6. Šestý kruh (Město Dis): V hrobech plných plamenů hoří kacíři.
  7. Sedmý kruh: Násilníci, sodomité.
    1. První okruží: Násilníci proti bližním. Topí se v krvavé řece střeženi kentaury v čele s Chirónem (např. Attila, Pyrrhus).
    2. Druhé okruží: Násilníci proti sobě (sebevrazi). Jsou proměněni ve stromy a keře, jejichž listí ožírají Harpyje.
    3. Třetí okruží: Násilníci proti Bohu, práci a přírodě. Jsou vystaveni horkému písku, na který prší oheň (např. zmiňovaný Dantův učitel Brunetto Latini).
  8. Osmý kruh (zvaný Zlé žleby): Poutníky sem přenese obluda Geryon (symbol přetvářky). Jsou zde lstiví lidé.
    1. První okruží: Podvodníci a svůdci žen (např. Jáson).
    2. Druhé okruží: Pochlebovači a kuplíři. V 1. a 2.okruží rohatí ďáblové bičují lidi po zádech.
    3. Třetí okruží: Svatokupci vězí hlavou v dírách a nohy jim olizuje plamen.
    4. Čtvré okruží: Věštci, kouzelníci, astrologové, kteří chtěli vidět příliš daleko, nyní kráčejí pozpátku s hlavou otočenou dozadu (např. zakladatelka Mantovy, rodiště Vergiliova, věštkyně Mantó, Eurypyl)
    5. Páté okruží: Ve vařící smole se koupou ti, co kupčili s veřejnými úřady. Hlídají je ďáblové.
    6. Šesté okruží: Pokrytci. Jdou v těžkých pozlacených kutnách.
    7. Sedmé okruží: Mezi jedovatými hady pobíhají zloději.
    8. Osmé okruží: Hoří zde ti, kteří lstivě škodili jiným (např. Odysseus).
    9. Deváté okruží Ďábel mečem mrzačí rozsévače rozkolů (např. Mohamed).
    10. Desáté okruží: Falšovatelé. Jsou trýzněni svrabem.
  9. Devátý kruh: Zrádci jsou zamrzlí v jezeře vytvořené řekou Kokyt. Na okraji 9.kruhu (studně) stojí ve spárách giganti.
    1. První okruží (Kaina): Zrádci na pokrevních příbuzných.
    2. Druhé okruží (Antenora): Političtí zrádcové.
    3. Třetí okruží (Ptolomea): Zrádci prohřešivší se na těch, jimž byli povinni pohostinstvím.
    4. Čtvré okruží (Giudecca): Ti, kdo zradili dobrodince. Ve středu stojí po pás v ledu zamrzlý Lucifer, padlý anděl, a z jeho tří tlam trčí Jidáš, Brutus a Cassius.

Po Luciferově srsti minou střed země a podzemní slují stoupají k Očistci.

Dante Alighieri (1265 - 1321)

  • italský renesanční básník
  • kvůli svému politickému postoji (stoupenec protipapežských guelfů) byl r.1302 vyhnán z Florencie
  • dílo: Nový život, Hostina